EU - fakta a ne mýty

Před budoucími volbami do EP, se rozšířila spousta mýtů o EU (jak ze strany zastánců, tak ze strany kritiků). Proto se pokusím vysvětlit, jak se věci ve skutečnosti mají. Zaměřím se na Lisabonskou smlouvu, asociační dohodu, migrační politiku, Euro v ČR a demokratický deficit EU.

Lisabonská smlouva

Jedná se zatím o poslední smlouvu, která upravuje fungování EU. Nahrazuje neúspěšnou Euroústavu (nepřijatou referendem ve Francii a Nizozemí). Na rozdíl od Euroústavy, nenahrazuje předešlé smlouvy, ale jen je upravuje nebo doplňuje. Posiluje EP, který získal významné nové pravomoci ve vztahu k evropským právním předpisům, rozpočtu a mezinárodním smlouvám. Dává národním parlamentům možnost sledovat, zda unie přijímá opatření pouze tam, kde je činnost na evropské úrovni efektivnější z hlediska požadovaných výsledků (zásada subsidiarity). Vytváří tzv. ,,občanskou iniciativu´´, kde muže jeden milión občanů z většího počtu členských zemí předložit různé návrhy EK. Uvádí, jakým způsobem muže členský stát vystoupit z EU. Hlasování kvalifikovanou většinou v Radě se rozšířeno do nových oblastí. Od roku 2014 se kvalifikovaná většina počítá na základě dvojí většiny členských států a obyvatel, která je odrazem dvojí legitimity EU. Dvojí většiny bude dosaženo, pokud souhlas s návrhem vysloví 55 % členských států, které představují nejméně 65 % obyvatel unie. Blokační menšinu tvoří minimálně čtyři členské státy. Původně měla snížit počet členů EK  o jednu třetinu. Vytvářila dvě nové funkce, stálého předsedu Evropské rady a Vysokého představitelepro SZBP (společná zahraniční a bezpečnostní politika). Předseda ER je někdy označován, jako evropský prezident a jeho povinností je připravovat jednání ER a snaha o dosažení konsensu. Vysoký představitel (v současnosti vysoká představitelka) pro SZBP skloubil funkce eurokomisaře pro vnější vztahy a vysokého zmocněnce pro zahraniční a bezpečnostní politiku a je označován jako ministr EU pro zahraničí. Vysoký představitel je místopředsedou ER, ale bez hlasovacího práva (stejně jako předseda). Lisabonská smlouva měla se svojí ratifikací značné problémy (odmítnutí v prvním referendu v Irsku) a tom se budu více zabývat v demokratickém deficitu.

Asociační dohoda

V případě této smlouvy se nejedná, jak často milně interpretováno o pozvání do EU. Jedná o sbližování EU a té dané země. Jde v ní především o ekonomickou spolupráci a daná země nemusí potom být tzv. kandidátskou zemí pro vstup do EU. Asociační dohodu má EU např. s Chile nebo Brazílií a přesto tyto země nejsou kandidátskými zeměmi. Pro vstup do EU, jsou důležité plnění tzv. Kodaňských kritérií (země musí být demokratická, musí tam fungovat tržní hospodářství a musí začlenit evropskou legislativu do své vlastní), po splnění těchto podmínek (kontrolu provádí EK) musí s tím souhlasit sama země v referendu a všechny členské státy. Česká republika podepsala asociační dohodu vlastně dvakrát, v roce 1991 jako ČSFR a v roce 1993 jako ČR (kandidátskou zemí se stala v roce 1997).

Imigrační politika

Tato politika přímo nespadá pod pravomoc EU, ale členských států. Přístup k imigrantům má každá členská země jiný. EU se v této otázce angažuje především, jako prostředník a snaží jednotlivé politiky nějakým způsobem korigovat. EK může zavádět nějaké společné cíle, ale nemůže je nařizovat jednotlivým členským státům. Teoreticky by mohla EU zavést určité kvóty na počet přistěhovalců, ale s tím by nesouhlasilo mnoho států a dost pravděpodobně by to neprošlo ER.

Euro v ČR

V současné době jedno s nejčastějších témat ohledně EU. Pozice českého státu je jednoduchá, ČR se vstupem do EU zavázalo, v budoucnu stoupit do eurozóny (po splnění maastrichtských kritérií) a tím pádem i přijetí eura. V případě výjimky, která platí pro VB a Dánsko, ty jsi tu to výjimku, prosadili před zavedením eura, ČR si takovou podmínku také mohla prosadit, ale před vstupem do EU. Pokud ČR nechce euro, muže to dělat jako Švédsko, upravovat své ekonomické výsledky, tak aby nesplňovali podmínky pro přijetí eura. Snaha některých stran, vložit toto téma do současných voleb do EP, je čistě populistická, jelikož zavedení eura primárně spadá na vztah mezi EK a členským státem a se současným stavem české ekonomiky, nebude schopná Česká republika zavést euro dříve než za pět let (nejoptimističtější odhad) a tu už bude u toho jiná česká vláda. Toto téma bude hrát (s vysokou pravděpodobností) roli v budoucích českých parlamentních volbách.

Demokratický deficit EU

EU rozhodně demokratický deficit má. Pouze jeden její orgán je volen přímo jejími obyvateli a ten navíc nemá hlavní slovo při tvorbě její zákonů. To proč tomu tak je, není zas tak složité, EU není stát jako takový, v současnosti je něco mezi mezinárodní organizací a federací a tudíž jsou tam implementována obecná pravidla, jak pro mezinárodní organizaci, tak pro federaci. Ve své podstatě, aby se to změnilo, musela by se EU buď rozpustit, udělat z ní právoplatnou federaci, anebo udělat z ní organizaci jako je Visegrádská čtyřka. Jeden z důvodů zavedení Lisabonské smlouvy, byla právě snaha snížit demokratický deficit EU. To se částečně obecně vzato povedlo, jelikož byl vůči ostatním orgánům, posilněn EP a národní parlamenty. Jenže neochota jednotlivých členských zemí schvalovat to v referendu a první odmítnutí jediné země, která to schvalovala referendem (Irsko), způsobila, že z pohledu lidí se demokratický deficit EU ještě zvýšil.