Šestidenní válka, díl: sedmý: Závěr

Šestidenní válka byla jedna z největších válek na Blízkém východě. Rozhodně byla největší, co se týče v počtu nasazených vojenských sil. Byla to válka, která ovlivňuje mezinárodní vztahy Izraele se svými sousedy ještě do dneška (především vztahy se Sýrií). Původně se počítalo, že skončí s dalšími válkami, ale naopak rozpoutala další války (především Jomkipurská válka v roce 1973).

   Izraelské vítězství v Šestidenní válce bylo tak drtivé, že nemohlo přinést dlouhodobý mír ani krátkodobou stabilitu. Od roku 1967 do roku 1970 vypukl další boj mezi Izraelem a Egyptem (známé jako „opotřebovávací válka“). Ustaly až v srpnu 1970. Bleskové vítězství zkomplikovalo izraelské postavení ve světě. Francie, dosavadní spojenec, dal na Izrael zbrojní embargo. To byla samozřejmě rána pro izraelskou armádu, ale po určité době improvizace byla armáda (hlavně letectvo) přezbrojena vojenskou technikou z USA i z rozbíhajícího se domácího průmyslu. Výsadním dodavatelem se tedy stala USA. Země komunistického bloku přerušily (s výjimkou Rumunska) s Izraelem diplomatické styky. Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 z 22. listopadu 1967 požadovala stažení Izraele z okupovaných území, na druhé straně však de facto uznával legitimitu Státu Izrael. Arabské země s touto Rezolucí buď přímo nesouhlasily, nebo si ji vykládaly pouze jako výzvu Izraeli ke stažení z okupovaných území. Izrael ji v podstatě přijímal. Arabské země (členové Arabské ligy) se však již na setkání v Chartúmu 1. září 1967 dohodly na kategorickém odmítnutí míru s Izraelem. Izrael se tak dostával do izolace. To znamenalo nakonec jeho závislost na Spojených státech, kterou plně potvrdil vývoj v 70. letech.

   Ve válce získal stát Izrael celý Sinajský poloostrov, pásmo Gazy, Západní břeh Jordánu a Golanské výšiny. Za cenu přes 700 mrtvých ovládl území o rozloze přes 60 000 km2 (tj. 3x více než byla rozloha samotného Izraele), zabezpečil tak své hranice, ale také vzbudil v Izraeli klamný pocit, že se jejich stát může kdykoliv bez problémů ubránit arabskému útoku, a to byla chyba, které se dosud dopouštěli jejich vlastní nepřátelé. Izrael však také získal spolu s územím přes 90 % Palestinců žijících v Gaze a na Západním břehu Jordánu. Velice špatná ekonomická situace na okupovaných územích i řada diskriminačních opatření celkem logicky zvyšovala nenávist Palestinců vůči Izraeli a rostla popularita palestinských teroristických skupin,  do čela se dostalo OOP vedené od roku 1969 Jásirem Arafatem. Velký počet Arabů (přibližně 1/3 populace Izraele v roce 1968) a jejich odpor vůči izraelské správě zapříčinily určitou destabilizaci státu a do dnešních dnů způsobují četné potíže při mírových jednáních. Sinajský poloostrov byl vrácen Egyptu po uzavření mírové smlouvy v roce 1979. Golanské výšiny Izrael okupuje do dneška. Pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu jsou v současnosti pod Palestinskou samosprávou.

   Celkově Šestidenní válka znamenala posílení Izraele a porážku arabských států (prezident Násir podal demisi, která nebyla přijata), ale na druhé straně způsobila další růst protiizraelské hysterie v arabském táboře, vyvolala dodnes živý problém okupovaných území a především neodstranila prakticky žádnou z příčin, které Šestidenní válku vyvolaly. Proto je tento konflikt nutno vidět i jako cestu k nové válce. Izrael si zabezpečil své hranice, což byl hlavní zájem, avšak nepodařilo se mu uzavřít se svými sousedy mír. Tím pádem Izrael nevrátil většinu dobytého území, jak měl původně v planu a to vedlo k dalším konfliktům. Také tím posílil vliv teroristických organizací v regionu, především pak OOP. Válka Izrael také stála spojenectví s Francií a tím pádem se musel výhradně spoléhat na diplomaticky a vojensky na USA. Pro Egypt znamenala Šestidenní válka katastrofu. Nejcitelnější to bylo v ekonomice, jelikož na dlouhá léta byl uzavřen Suezský průplav, jenž byl hlavním zdrojem egyptských příjmů (přibližně 30 miliónů dolarů ročně). Z vojenského hlediska to pro Egypt nebyla taková tragédie, jelikož nepřišel o moc vojáků a zničená vojenská technika byla rychle nahrazena novými sovětskými dodávkami. Z politického hlediska musel Egypt opustit neutralitu a připojit se do sovětského tábora. Násir pak také ztratil hegemonii v arabském táboře na blízkém východě. Jordánské království se jako první pokusilo o smír s Izraelem a dále už nijak proti Izraeli nevystupoval. To vedlo ke sporům s OOP, které jordánské vojsko v roce 1970 vyhnalo ze svého území do Sírie. Syrskou vládní stranu Baas prohraná válka zasáhla mnohem více vnitropoliticky, než tomu tak bylo v Egyptě. Přišla o výhodné pozice na Golanských výšinách. Vládnoucí strana Baas vedená Salahem Džadídem už před válkou neměla u syrského obyvatelstva velkou oblibu. Po válce se situace ještě zhoršila. Přesto, že účast Iráku na válce byla více méně symbolická, tak to mělo na její vnitřní politiku největší dopady ze všech států Arabské ligy. Díky tomu se k moci dostala Irácká strana Baas a zavedla v Iráku vládu jedné strany.